Sousloví ruská propaganda nebo Kremelská propaganda zahrnuje činnost ruské státní informační politiky, zvláštní informační činnosti ("speciální operace", "politické technologie") a ruských institucí s cílem šíření mocenského vlivu do primárně ruskojazyčných, následně pak bývalých států Východního bloku. Dalším významným cílem jsou rusky mluvící komunity v USA, EU a arabských zemích. Dosud byla zaznamenána ve 40 jazycích ve 160 státech světa.
Popis
Ruská státní propaganda se vyznačuje propagací totalitarismu, cynickými a odmítavými komentáři událostí západního světa a má přímé předchůdce sovětské propagandy, na Sovětské Rusko se také většinou dobrovolně odkazuje.
Studie
Ruskou propagandou se zabývalo mnoho analýz investigativních žurnalistů a socio-politických expertů.
V Česku mezi nejvýznamnější patří Ondřej Kundra (týdeník Respekt). Svou Novinářskou křepelku drží za své investigativní texty, které ruský dezinformační systém podrobně zkoumají, v první řadě kniha Putinovy agenti. Vládní média podle něj plynule navázala (také personálním obsazením) na strukturu tajných institucí za totality a dnes financují i některé proruské weby.
Nicméně přestože se soustředí ruská propaganda na státy bývalého Sovětského svazu (což potvrdily i hromadné databáze prokazatelně nepravdivých zpráv proti západní demokracii jako zpráva East StratCom Task Force), v Německu byl efekt možností odběru západních médii značně omezen. Přesto, v souvislosti s Evropskou migrační vlnou 2015 bylo zjištěno, že mnohé servery šíří mylné informace i zde. Jde například o fiktivní příběhy obětí silvestrovských útoků v Kolíně nebo placené facebookové "trolly" sdílející nedoložené zprávy.
Zodpovědnost
Mezinárodní právo sice zakazuje propagandu podněcující k válce, podvracející nebo pomlouvačnou, nicméně tyto hranice těchto definic jsou velmi mlhavé a proto Rusko nikdy před mezinárodním soudem nestálo. Nicméně například ICJ (International Commison of Jurists) usvědčilo Rusko z porušení lidských práv propagandou zaměřenou proti LGBT komunitě.
Situace v cílových státech a reakce
Česko
Ruská vláda zjevně věří, že se jí zadaří i v Česku. Igor Nikolajčuk z ruského Ústavu strategických studií označil Českou republiku za „rozdělenou zemi“, kde jsou podle něj dvě protichůdné tendence, zda se obracet spíš ke „germánskému nebo slovanskému“ světu.
Resort ministra vnitra ČR Milana Chovance pro potírání vlivu informační války vyčlenil tři desítky lidí ke sledování ruské propagandy, jejichž činnost má být zahájena od ledna 2017. V Bruselu obdobná skupina vznikla již před rokem. Tlak na Česko je podle analytiků obrovský, ruskou propagandu podle nich v ČR na internetu šíří až okolo stovky subjektů.
K výročí odchodu sovětských vojsk pořádá Člověk v tísni každoročně kampaň Proti ztrátě paměti, při níž vydává memorandum s články známých novinářů doprovázené výstavami, které má povědomí působení ruské propagandy rozšířit i mezi širší veřejností.
V polovině roku 2016 připravili politologové z Masarykovy univerzity ve spolupráci s think-tankem Evropské hodnoty analýzu, kde identifikovaly metody prokremelských dezinformačních webů. Na základě rámcové čtenosti článků se analýza zaměřila na weby Sputnik, AC24, Svět kolem nás a Parlamentní listy a vynechala třeba známý web Aeronet. Jejich metody propagandy se podle nich nespoléhají už jen na prvoplánovou propagandu v podobě primitivní propagace Kremlu nebo podvrhů fotek a videí. Začaly používat sofistikované způsoby, které ale taktéž zásadně odporují žurnalistickým pravidlům. Zprávy jsou zabarveny především stylem referování či relativizováním některých témat. Obsahují emotivní figury nebo manipulativní techniky a každý pátý článek vyjadřuje negativní emoci. K porušení žurnalistických pravidel došlo ve 40 procentech prostřednictvím svalování viny, ve 34 procentech zveličováním a fámami, v 18 procentech neopodstatněným nálepkováním a necelými 8 procenty obsahem názoru autora článku. Překvapením bylo, že Parlamentní listy používaly ještě méně odkazů na zdroje, než ostatní weby (40 procent, zbytek 75 procent případů), a používaly častěji manipulativní metody než Sputnik. Čeští politici je přitom považují za standardní prostor pro svou prezentaci.
Evropské hodnoty potom zveřejnily přehled 39 českých aktivních dezinformačních webů s jejich charakteristikami. V prosinci 2016 se na základě toho rozhodla stáhnout z těchto stránek svoji online inzerci Česká spořitelna, která se tak stala první velkou českou společností, jež přistoupila k tomuto kroku. Česká spořitelna k tomu uvedla, že je ni nepřijatelné financovat zdroje nepodložených a někdy i záměrně lživých informací. Už v květnu přitom k podobnému kroku přistoupila jazyková škola James Cook Languages a Evropské hodnoty oslovily za tímto účelem i další firmy.
Další země
Propaganda Kremlu cílí hlavně na Baltské státy, kde žije početná rusky mluvící menšina, a zprávy tak vycházejí v ruštině. Litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius považuje ruskou informační válku za skutečně vážnou hrozbu, která je silně podceněna.
Ruská státem placená televize RT zaměřena na propagaci politiky Kremlu v zahraničí dostala pokutu od britské rady pro televizní a rozhlasové vysílání Ofcom za tendenční zpravodajství o probíhajících konfliktech na Ukrajině a v Sýrii.
Mediální propaganda řízená Kremlem
Zpravodajský server colta.ru přinesl v září 2015 svědectví několika novinářů z ruských televizí, mezi nimi např. televizního producenta Stanislava Feofanova nebo nejmenovaného pracovníka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti, která dokládají, že v období vlády Vladimira Putina se začala měnit novinářská práce v Rusku a začala být ovlivňována Kremlem. Už před rusko-gruzínskou válkou byl v mediálním obrazu budován protivník Ruska, kterým byl světový kapitál zosobněný do Rothschilda, Morgana apod. a jeho negativní vliv na Rusko, především na vývoj cen ropy nebo na špatné potraviny dovážené Rusům. V období gruzínské války Kreml vytvořil konkurenční prostředí mezi televizemi, které soutěžily kdo natočí exkluzivnější reportáž o válce. Veřejnost tehdy ale válku nepodpořila.
Kreml se poučil a vytvořil sjednocený propagandistický proud. Konkurenční televize začaly spolupracovat a vyměňovat si kontakty, záběry, informace a výsledkem je podle zpovídaných novinářů mj. i 86 procentní podpora Putina. Někdy v únoru 2014 se do ruských médií z Kremlu dostala informace o nové studené válce horší než té předchozí, která nahradí dosavadní informační válku.
V období krymské krize byla tato sjednocená strategie vyzkoušena naplno. Kreml vydal zadání, že každý den bude natočena reportáž, jak právě nyní Krym prosperuje a roste blahobyt a radost staronových ruských občanů. Na nižších úrovních nevznikají žádné diskuse, zadání se plní mlčky. Podobně funguje zpravodajství z Luhanské a Doněcké oblasti, kde navíc působí válečný efekt, se kterým Kreml dopředu počítá.
Podmanění státních médií Kremlu v praxi probíhá tak, že nejužší vedení stanic, ředitelé a šéfredaktoři odjíždějí každý pátek do Kremlu, kde se radí o propagandistické televizní strategii. Plán je přesný a vše je rozepsáno, zadáno je jakého pozvat experta k jaké debatě apod.
V období ukrajinské krize a následné války už tato mašinérie jela naplno a zaznamenávala neuvěřitelná čísla sledovanosti. TV Rossija 24 zaznamenala trojnásobný vzrůst sledovanosti oproti stavu před válkou. Novináři pochopili, že na vlně této propagandy mohou vydělat peníze a vybudovat si kariéru, i proto jim Kremlem zinscenovaná role mnohdy vyhovuje.
Propagandistické pokřivování skutečností během ukrajinské krize
Ruská média často pokřivují fakta ve svých reportážích o ukrajinské krizi nebo z tajení ruské techniky na povstalecké straně. Podle internetového deníku Echo24 je ruská propaganda v souvislosti s válkou na východní Ukrajině velmi intenzivní a její dosah je ohromný. Deník ji dokonce označil jako „ruské lži“, podobně jako Lidovky.cz.
Server Echo24 odkázal na slovenský Denník N, který přinesl seznam aktivisty Juraje Smetany. Tento seznam obsahuje údaje o internetových stránkách, které propagandu ruských médií tlumočí v prostředí českého a slovenského internetu. Podle Smetany jsou tyto weby sice většinou anonymní, ale působí „profesionálním dojmem“. Často mají kromě toho společné to, že celkově líčí Rusko jako zdravou duchovní zemi, kdežto v západních zemích je podle nich morálně rozvrácená společnost.
Součástí ruské propagandy je propagační projekt v dimenzi multimiliónové dolarové operace armáda trollů (rusky Веб-бригады, v anglických médiích běžně označovaná jako troll army). Jedná se o státem financované internetové loutkové týmy komentátorů napojené na ruskou federální službu bezpečnosti, kteří se pomocí loutkových účtů podílí na ruských i mezinárodních webových blozích a internetových diskuzích s cílem šířit proputinovskou a proruskou propagandu. Převážně je využíván systém opačné cenzury založený na principu, že pokud není možné informace cenzurovat, je možné čtenáře "zahltit odpadem konspiračních teorií a pomluv".
Dalším fenoménem ruské propagandy je tvorba zinscenovaných scén obětí ukrajinské vlády. Za asistence kamer ruských televizí Syřanka z Damašku Maria Cypko již několik let natáčí zfalšované scény, ve kterých v různých převlecích a účesy vystupuje pokaždé jako jiná "oběť ukrajinské vlády". Ruští propagandisté tuto „plačku k pronájmu“ využívají znovu a znovu a je jim jedno, že její vystoupení jsou médii dobře zdokumentovaná, takže se stejně ukáže, že jde o lež.
Na rozmach ruské propagandy v Česku upozornila i BBC. V Česku vznikla velká skupina profesionálně vypadajících zpravodajských webů, které prezentují ruská stanoviska a dávají velký prostor ukrajinské krizi. Mají nepřehlednou vlastnickou strukturu a vyvstává tak otázka, kdo je financuje. Podle těchto webů je například ukrajinská vláda označována jako fašistická a Spojené státy podle nich plánují ovládnout svět. České stránky ruské oficiální zpravodajské služby Sputnik (bývalý Hlas Ruska) uvádí zprávy s titulky jako „Ruská armáda je nejsilnější v Evropě“ nebo „Obama nenávidí Rusko“. Při průjezdu konvoje Američanů přes Českou republiku si ruské televize všímaly jen negativních informací a některé informace naopak zatajovaly. Podle dvou ze čtyř průzkumů od STEM/MARK a Phoenix research on-line většina Čechů proti konvoji nic neměla, podle třetího od SANEP byly tábory příznivců a odpůrců vyrovnané a podle čtvrtého od Medianu bylo 38 % lidí pro konvoj a 25 % proti, ruská média ale informovala o tom, že Češi jsou proti konvoji a masově protestují. Ještě silnější propaganda v ruštině je z Ruska cílena na pobaltské ruské menšiny.
Obhajoba invaze roku 1968 ruskou státní televizí
Terčem ruské propagandy se stalo i Česko a Slovensko, když ruská státní televize Rossija 1 v roce 2015 natočila lživý film Varšavská smlouva. Odtajněné stránky (rusky Варшавский договор. Рассекреченные страницы), ve kterém mimo jiné svalila odpovědnost za invazi vojsk do Československa v roce 1968 na pražskou opozici a její „údernou sílu“ klub politických vězňů K 231, jehož členy film označil za odsouzené esesáky, fašisty a kolaboranty a nepřátele československého lidu, kteří chtěli vytvořit situaci beztrestného teroru a vyvolat ozbrojené srážky a krveprolití.
Obviňování Západu z útoků na ruské území
Ředitel ruské Federální služby pro kontrolu narkotik Viktor Ivanov v červenci 2015 obvinil Západ, že může za drogovou epidemii, prostřednictvím které se západní tajné služby pokoušejí destabilizovat zemi. Na území Ruska byl podle jeho slov „proveden skutečný útok s použitím nového narkotika vykazujícího známky bojové otravné látky.“ Speciální jedy do drog podle něj vyvíjejí vědecké ústavy ve Spojených státech a Velké Británii a pod vlivem drog byly i davy protestujících na ukrajinském Euromajdanu, kteří strhli Janukovyčův režim.
Zneužívání zahraničních novinářů
Prokremelská propaganda stále častěji zneužívá novináře z různých částí světa, kterým připisuje autorství informací, které se nezakládají na pravdě. Stále více zahraničních novinářů zjišťuje, že jejich jména byla zneužita prokremelskou propagandou. Po dementování některá média zprávu stáhnou nebo alespoň zpochybní, jiné proruské servery ji šíří dál. Později se situace opakuje u jiného novináře.
Alternativní či nelineární válka
Proti některým zemím EU a evidentně i proti České republice vede Moskva alternativní či nelineární válku. Je to válka, v níž se Kreml snaží prostřednictvím masivní propagandy v médiích a hlavně na sítích zmanipulovat veřejné mínění. Velkými finančními projekty ovlivňuje ekonomiku a daně, ale intenzívním zpochybňováním demokratických principů i politiku zemí, o nichž si Kreml myslí, že by měly patřit do sféry jeho vlivu.
(Zdroj: Wikipedia.cz)
