Daniel Sedin, narozen 26. září 1980 v Örnsköldsviku ve Švédsku, je hokejový útočník, který se proslavil především svým působením v severoamerické National Hockey League (NHL). Jeho kariéra, která se vyznačovala neuvěřitelnou konzistencí, herní inteligencí a především bratrskou symbiózou se svým dvojčetem Henricem, z něj udělala jednoho z nejrespektovanějších hráčů své generace. Společně s Henricem tvořili jednu z nejdominantnějších útočných dvojic v historii ligy, jejíž styl hry, založený na skvělém čtení hry, precizních přihrávkách a neustálém pohybu, byl pro soupeře téměř neřešitelný.
Svoji profesionální kariéru zahájil Daniel Sedin ve švédském klubu MODO Hockey, kde nastupoval po boku svého bratra Henrika. Již v mladém věku bylo zřejmé, že dvojčata Sedin disponují výjimečným talentem. V sezóně 1998–99, ve které oba nastoupili v dresu MODO, se stali klíčovými hráči týmu a pomohli mu k zisku stříbrných medailí ve švédské nejvyšší soutěži. Daniel v této sezóně zaznamenal 47 bodů v 49 zápasech, což jen podtrhovalo jeho ofenzivní potenciál. Jeho schopnost proměňovat šance a vytvářet gólové příležitosti pro své spoluhráče byla již tehdy patrná. Jejich společné působení v MODO vytvořilo základ pro budoucí úspěchy, neboť se naučili dokonale předvídat pohyby a záměry toho druhého, což se stalo jejich poznávacím znamením.
V roce 1999 byl Daniel Sedin draftován týmem Vancouver Canucks jako celkově druhý v pořadí, zatímco Henrik byl vybrán o pozici níže. Tento dvojitý výběr naznačoval, že oba bratři budou mít významný dopad na budoucnost kanadského klubu. Po jedné sezóně strávené ještě ve Švédsku, během které pokračovali ve zdokonalování své hry a upevňování své vzájemné souhry, se v roce 2000 oba připojili k Vancouver Canucks. V prvních sezónách se postupně adaptovali na náročný styl hry v NHL a začali si budovat svou reputaci. Již v sezóně 2001–02 začali pravidelně sbírat body a jejich bodový zisk se rok od roku zvyšoval. Daniel si postupně budoval pozici jednoho z klíčových hráčů týmu, který dokázal být platný jak v ofenzivě, tak i v defenzivních úkolech.
Vrcholem kariéry Daniela Sedina, stejně jako jeho bratra Henrika, bylo období kolem roku 2010. V sezóně 2009–10 zaznamenal Daniel neuvěřitelných 104 bodů a poprvé v kariéře překonal stobodovou hranici. Jeho výkony byly natolik dominantní, že si vysloužil Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, cenu, která je udělována na základě hlasování novinářů. Následující sezóna 2010–11 byla pro Vancouver Canucks a především pro bratrskou dvojici Sedinových velmi úspěšná. Daniel opět zaznamenal 94 bodů a Henrik dokonce 104 bodů, čímž se opět stal nejproduktivnějším hráčem ligy a získal Art Ross Trophy. Společně dovedli Canucks k zisku Presidents Trophy pro nejlepší tým základní části. Ačkoliv ve finále Stanley Cupu nestačili na Boston Bruins, jejich výkony v této sezóně byly nezapomenutelné. Danielova schopnost držet puk, skvěle načasované přihrávky a instinkt pro gólové situace z něj činily jedinečného hráče.
Kromě individuálních ocenění a týmových úspěchů v NHL se Daniel Sedin prosadil i na mezinárodní scéně. S reprezentací Švédska získal několik medailí na mistrovstvích světa. V roce 2001 se podílel na zisku bronzové medaile, o rok později pak na zisku stříbra. Jeho účast na mezinárodních turnajích byla vždy spojena s vysokou úrovní výkonů a přínosem pro tým. Jeho schopnost adaptovat se na různé herní systémy a spoluhráče byla obdivuhodná.
Po celou dobu své kariéry zůstali Daniel a Henrik Sedinovi věrni Vancouver Canucks. V roce 2018, po 17 sezónách v dresu „Orlů“, se oba bratři rozhodli ukončit svou profesionální hokejovou kariéru. Jejich rozhodnutí bylo podloženo touhou strávit více času s rodinou a věnovat se jiným zájmům. Daniel Sedin za svou kariéru odehrál v NHL 1306 zápasů, ve kterých vstřelil 328 gólů a připsal si 781 asistencí, což z něj činí jednoho z nejproduktivnějších hráčů v historii Vancouver Canucks. Jeho herní styl, založený na inteligenci, technice a skvělé spolupráci s bratrem, zanechal nesmazatelnou stopu v historii ligy.
V osobním životě je Daniel Sedin ženatý a s manželkou Ivanou mají tři děti. Po ukončení kariéry se nadále věnuje hokeji, i když v jiné roli. Společně s Henricem se podílí na rozvoji mladých hokejistů ve svém rodném městě a podporují místní hokejové kluby. Jejich příběh je příběhem nejen o výjimečném hokejovém talentu, ale také o silném rodinném poutu, které je provázelo celou jejich úspěšnou kariérou.