Robert Bruce Pulford, známější pod svým zkráceným jménem Bob Pulford, se narodil 1. ledna 1933 v městečku Neepawa v provincii Manitoba v Kanadě. Už od mládí se projevoval jako talentovaný sportovec, ale hokej si ho získal natolik, že se mu rozhodl zasvětit svůj život. Jeho kariéra, která se rozprostírala přes několik desetiletí, nebyla jen o sbírání bodů a vítězství, ale také o budování respektu a ukázce toho, jak se z obyčejného kluka z maloměsta může stát výrazná postava v celosvětovém sportu. Pulford nebyl typickým typem hvězdy, která by se ráda vyhřívala na výsluní, spíše naopak. Jeho síla spočívala v jeho pracovitosti, houževnatosti a schopnosti vést ostatní, ať už na ledě jako hráč, nebo později v roli trenéra a generálního manažera.
Jeho hráčská kariéra začala v nižších ligách, kde si postupně budoval své jméno. Brzy si ho všimli skauti z NHL a v roce 1956 se objevil v dresu Chicago Black Hawks (dnešní Chicago Blackhawks). V té době byl hokej ještě poněkud jiný sport než dnes. Byl tvrdší, fyzicky náročnější a méně o technických finesách. Pulford se v tomto prostředí neztratil. Byl to tvrdý obránce, který se nebál jít do soubojů a uměl zastavit soupeřovy útočníky. Jeho styl hry nebyl okázalý, ale byl nesmírně efektivní. Dokázal být i nebezpečný v útoku, což dokládá i jeho celkový počet bodů v NHL, který přesáhl 200. V sezóně 1959-60 se s Chicagem radoval z jediného Stanley Cupu své hráčské kariéry, což je pro každého hokejistu vrchol. Tento triumf nebyl dílem náhody, ale výsledkem týmové práce a obětavosti, kterou Pulford vždy ztělesňoval.
Po ukončení hráčské kariéry se Pulford nehodlal vzdálit od milovaného sportu. Jeho znalosti a zkušenosti byly příliš cenné. Přesunul se na trenérskou lavičku. Jeho první velkou trenérskou štací bylo opět Chicago Black Hawks, kde se v roce 1977 ujal role hlavního trenéra. Jeho styl vedení týmu se nesl v duchu jeho vlastního přístupu ke hře – důraz na disciplínu, tvrdou práci a týmového ducha. Nebyl to trenér, který by se schovával za složité taktiky, ale spíše ten, který dokázal z hráčů dostat maximum. Jeho trenérské období v Chicagu bylo úspěšné, ačkoli na Stanley Cup v roli trenéra nedosáhl. Nicméně, jeho schopnost vybudovat silný kolektiv a motivovat hráče byla nezpochybnitelná.
Po čase v roli trenéra se Pulford posunul ještě výše ve strukturách hokejového klubu. V roce 1980 se stal generálním manažerem Chicago Blackhawks. Tato pozice vyžaduje nejen znalost hry, ale i strategické myšlení, schopnost budovat tým od základů a dělat obtížná rozhodnutí. Pulford se ukázal jako muž na svém místě. V této roli měl obrovský vliv na směřování klubu. Pod jeho vedením se Chicago Hawks několikrát dostalo do play-off a v sezóně 1991-92 se dokonce probojovalo do finále Stanley Cupu, kde sice nestačilo na Pittsburgh Penguins, ale samotná účast ve finále byla obrovským úspěchem pro klub, který v předchozích letech zažíval útlum. Pulford se jako generální manažer nebál riskovat a přivádět nové talenty, ale zároveň si uvědomoval důležitost zkušených hráčů a budování silného jádra týmu.
Jeho vliv na hokejový svět se neomezoval pouze na Chicago. Pulford byl také součástí kanadské hokejové reprezentace, kde působil jako trenér a generální manažer v různých mezinárodních soutěžích. Jeho účast na Kanadském poháru v roce 1981 jako generálního manažera byla dalším důkazem jeho postavení v kanadském hokeji. Získal si respekt kolegů i hráčů pro svou férovost a nekompromisní přístup k práci. Ačkoli nebyl typem člověka, který by se rád objevoval v médiích, jeho rozhodnutí a vize měly vždy váhu a byly pečlivě zvažovány. V osobním životě si Pulford vždy cenil soukromí. Jeho manželka, se kterou strávil mnoho let, byla jeho oporou. Měl děti a vnoučata, pro které byl inspirací a vzorem, ačkoli je nikdy nezatěžoval tlakem spojeným s jeho úspěšnou kariérou. Jeho život byl naplněn hokejem, ale zároveň si dokázal najít čas na rodinu a blízké. Byl to muž mnoha tváří – tvrdý bojovník na ledě, strategický myslitel v kanceláři a oddaný rodinný muž.
Bob Pulford vždy působil dojmem člověka, který si svá slova pečlivě vybírá a své činy promýšlí. Nebyl znám svými okázalými gesty, ale spíše tichou silou a neochvějnou oddaností sportu, kterému zasvětil svůj život. Jeho kariéra v NHL, ať už v roli hráče, trenéra nebo generálního manažera, představuje příběh o vytrvalosti, profesionalitě a hlubokém porozumění hokeji. Vždy se snažil budovat týmy, které byly silné nejen individuálními výkony, ale především soudržností a společným cílem. Jeho přístup k hokeji byl vždy poctivý a přímý, což mu získalo uznání od mnoha lidí v hokejovém světě. Ačkoli se jeho jméno dnes už tolik neobjevuje v novinových titulcích, jeho vliv na hokej, zejména v Chicagu, je stále patrný. Lidé, kteří s ním pracovali, si ho pamatují jako člověka, který měl jasnou vizi a byl ochoten pro ni pracovat s plným nasazením.