Anton Šťastný, často označovaný pro svou rychlost a technickou zdatnost jednoduše jako „Tony“, se narodil 22. února 1959 v Brně. Jeho hokejový talent se projevil už v mládí, když začal působit v tamním Spartaku, dnešní Kometě. V dětství se však necítil být předurčen pro dráhu vrcholového sportovce. Jeho starší bratr Vladimír, který se stal rovněž úspěšným hokejistou, ho však k bruslení a hokejce přivedl a ukázal mu směr, kterým se jeho život ubíral. Anton byl zpočátku trochu menší postavy, ale jeho pohyblivost a dravost mu brzy zajistily místo v sestavě. Už v dorosteneckém věku patřil k oporám týmu a jeho výkony neunikly pozornosti trenérů mládežnických reprezentací.
Jeho první významný úspěch na mezinárodní scéně přišel v roce 1977, kdy se stal součástí československé reprezentace do 18 let a na Mistrovství Evropy juniorů v tehdejším Československu pomohl k zisku bronzových medailí. V následujícím roce, na juniorském světovém šampionátu v Kanadě, pak s týmem vybojoval stříbro, což byl pro tehdejší československý hokej velký úspěch. Tyto úspěchy ho katapultovaly do ligové sestavy Zbrojovky Brno, kde začal naplno ukazovat svůj potenciál. V dresu Zbrojovky se velmi rychle stal klíčovým hráčem. Jeho styl hry, charakterizovaný neúnavným pohybem, chytrostí v zakončení a schopností vytvářet šance pro spoluhráče, si rychle získal fanoušky. V sezóně 1979/1980 pomohl Brnu k historickému titulu mistra Československa, když v klíčových zápasech podával mimořádné výkony. V této sezóně si připsal 23 gólů a stal se jedním z nejlepších kanonýrů ligy. Jeho spolupráce s dalšími talentovanými hráči v brněnském týmu byla ukázkou kolektivního pojetí hry, ale Šťastného individuální dovednosti byly vždy patrné.
Po úspěchu v Brně se Anton Šťastný dostal do hledáčku trenérů seniorské reprezentace. Debut v národním týmu přišel krátce po zisku titulu a brzy se stal pevnou součástí útočných formací. Jeho první velkou seniorskou akcí bylo Mistrovství světa v ledním hokeji 1981 ve Finsku. Zde se stal jedním z klíčových hráčů týmu, který pod vedením legendárního Ludvíka Pozníčka vybojoval stříbrnou medaili. Šťastný na turnaji předváděl výborné výkony a patřil mezi nejproduktivnější hráče svého týmu. V následujících letech se pravidelně objevoval v nominacích na světové šampionáty i na Kanadský pohár. Jeho největším úspěchem s národním týmem byl bezpochyby zisk bronzové medaile na Zimních olympijských hrách v Sarajevu 1984. V napínavém zápase o třetí místo proti Švédsku vstřelil rozhodující gól a potvrdil tak svou pověst hráče, který dokáže rozhodovat důležité momenty.
V roce 1982 se Anton Šťastný spolu se svými bratry Vladimírem a Bohumilem rozhodl pro odchod do zámoří. Tento krok nebyl v tehdejší době v Československu běžný a vyžadoval značnou odvahu. Bratři Šťastní se stali prvními československými hokejisty, kteří podepsali smlouvu v NHL. Anton si vybojoval místo v týmu Quebec Nordiques, kde se okamžitě stal jedním z opor. Jeho styl hry, který se skvěle hodil do dynamického prostředí NHL, mu umožnil rychle se prosadit. V první sezóně 1982/1983 si připsal 29 gólů a 60 bodů, což byly na nováčka vynikající statistiky. Jeho rychlost, schopnost překvapit soupeřovy obránce a precizní zakončení z něj udělaly oblíbence fanoušků Quebecu. V dresu Nordiques strávil několik sezón a patřil mezi nejproduktivnější hráče týmu. V sezóně 1983/1984 například nasbíral 85 bodů a stal se nejlepším střelcem týmu. Jeho nejlepší individuální sezóna v NHL byla 1984/1985, kdy nastřílel 32 gólů a zaznamenal 73 bodů.
Během svého působení v NHL spolupracoval s řadou zajímavých osobností. V Quebecu se potkal například s Peterem Šťastným, jedním z nejlepších hráčů své generace, se kterým si vytvořil silné pouto jak na ledě, tak mimo něj. Společně s bratry tvořili impozantní útočné trio, které dokázalo potrápit nejednoho soupeře. Anton Šťastný se však v zámoří potýkal i s různými zraněními, která občas přerušovala jeho výkony. I přes tyto překážky si dokázal udržet stabilní formu a patřil mezi respektované hráče ligy. Jeho odhodlání a bojovnost byly vždy patrné na ledě. V dresu Quebec Nordiques odehrál celkem 288 zápasů, ve kterých vstřelil 136 gólů a připsal si 287 bodů. Po Quebecu si ještě krátce zahrál za St. Louis Blues, kde však jeho kariéra v NHL nebyla tak úspěšná.
Po ukončení své kariéry v NHL se Anton Šťastný vrátil do Evropy a působil v různých ligách. Zahrál si například ve Švýcarsku, kde se stal posilou týmu HC Davos. Jeho zkušenosti a hokejové umění byly i v této fázi jeho kariéry stále cenné. Po skončení aktivní hráčské kariéry se věnoval trénování mládeže a pomáhal tak rozvíjet další generaci hokejistů. Jeho znalosti a praktické zkušenosti z elitních soutěží byly pro mladé hráče velkým přínosem. Anton Šťastný je dodnes vnímán jako jeden z výrazných československých hokejistů, který dokázal uspět jak na domácí scéně, tak v prestižní zámořské soutěži. Jeho příběh je ukázkou toho, jak talent, píle a odhodlání mohou vést k dosažení vrcholových sportovních úspěchů.